Ze života majitelů domu
Samuel Ignác de Bois
„. . .V listopadu 1674 udal někdo de Bois-a, že na opravy na svých domechv Žebráce prováděné, užíval materiálu z jedné staré zdi blíž zámkuTočníka a i jiné materiálie k tomu cíli na škodu důchodu a proti přísnýmzápovědím si přivlastnil, dávaje je dvorskými potahy, fůrami a lidmipoddanými do žebráka voziti. Výsledek udání znám není. . .“ (Ludvík Vorel, Dějiny domu čp. 16)
„. . . Pod titulem vlastního truňku a pro potřebu nemocných, též dobrýchpřátel, zarazili si hejtman a purkrabě veřejný šenk v zámku a tu chovajíce schvální šenkýřku, každoročně mnoho franckého a českého vínasvobodně vydávali a čepovali. Také manželka purkrabího MatyášeSychrovského, který byl pravým karabáčníkem, pivo šenkovala a jídlastrojila, a purkrabě sedláky schválně na zámku zdržoval, aby jedli a pili. Sedláci přinášející na zámek veruňky čili peníze k zaplacení gruntů, peníze utratili a propili, a tudíž veruňků nemohli platiti; složil-li veruňk dříve, neměl čím platiti za to, co projedl a propil, a tudíž napotom buďkabát v zástavě zanechal anebo ve vězení zůstávati musil, byť poslední kusodprodati měl.
Hejtmanová a purkrabová chovaly si v zámku 28 kusůdobytka kozího, kterýž, kdykoliv někdo z Prahy přijel, do kůlny pod zámekležící zavřely, napotom však po odjezdu jeho zase do zámku vzaly. Od těchkoz nejen dvory, schody a pokoje v zámku zhanobeny, ale ony i mlází okolozámku, kdež se zvěř zdržovati měla, pohryzaly a okousaly, sousedůmZbirožským na zahradách a štěpnicích veliké škody činily . . .“
(August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého VI.)
Jan Václav Kolenc z Kolna
. . . „Po smrti zle prosluléhoLinharta Kůrky Cholovskéhoz Korkyně, který byl zabitMatyášem Zanetti deDié 18. 8.1636 v Dobřívské krčmě, stal se Jan Václav Kolenc (choťAlžběty Kolencové z Kolna)
6. 11. 1636 hejtmanem všech 3 komorních panství v krajiPodbrdském, totiž Zbirova, Točníka a Králova Dvora. Přišel v zlých dobách v čelo panství, když kraj těžce trpěl jezdciBetlhemovými, spojenci Čechůtak, že mnohé vsi vůbec zanikly. Stejně si pak vedli žoldnéřiValdštejnovi a pluk Colloredův.
Zbirožský zámek – sídlo hejtmanů panství Zbirožského, Točnického a Královodvorského
Nejhorší zkázu napáchal na Podbrdsku v podzimu roku 1639 generál Banner se svými zběhlými švédskými bandami, před nimižmusel hejtman Kolenc prchnouti do Plzně. Nikdy nebyla tato3 panství v stavu tak zuboženém jako v prvých letech správyKolencovy. Sám o tom píše komoře České: 11. 3.1640: . . . „Na panstvíTočnickém město Žebrák, městysCerhovice, vesnice Drozdov, Sedlec, Příšetnice, Chodouň, Zdice, Bavoryně, J. M. Cís. dvůr s stodolami do gruntuvypáleny“ . . .
1. 7. 1640: . . . „Nebo na všem panství nevynacházím desíti poddaných na gruntechzůstávajících. Ostatní nebo pomřeli, nebojinde a jinde pro nouzi zůstávají a ke svémunavrátiti se prostředků nemají. Z podobných příčin budu k tomuto přinucen, žemimo předešlý obyčej, chci-li je na dílouvésti, musím je stravou opatřiti – jináčvšecky trávy na lukách zůstanou – nadto vejše kosy trávní koupiti, vidouce patrněa makavě při nich tu nevymluvitelnoupotřebnost, hlad a nouzi“ . . .
8. 1. 1641: . . . „Na celý silnici (Králův Dvůr – Cerhovice) okolo10 poddaných při svých živnůstkách nezůstávají, neb věc možnánení obstáti.“ . . .Vojenské oddíly císařské . . . „na patent J. M. Cís. v nově v Řezně datýrovaný (aby se císařské grunty, obyvateléa jejich majetek neničili) nic nedali, dadouce takovou odpověď: Kdyby oni tak teplou světnici jako J. M. Cská ráčí míti, měli, žeby na grunty J. M. Cské se neložírovali“ . . .
Kolencovo úmrtí zapsal do matriky zemřelých děkan žebrácký, bakalář theologie Ondřej Jakub Bindiš: „13.11.1673 pohřben do země v rohu epištoly hlavního oltáře v kostele sv. Vavřince přejasný, urozený a statečný muž, p. JanVáclav Kolenc z Kolna, český rytíř, narozený v Plzni, 4 léta jedné setniny rytmistr, na Bílé Hoře bojoval pro Boha a císaře 1620. Hejtman panství Zbirovského,Točnického a Králodvorského 23 let. Věku svého 80 let. Nájemník z domu, který kdysi vlastnila urozená paní Sibila Polyxena Hrušková, rozená Neslingarová ze Schellengrobu, měštka žebrácká. Byl mužem učeným, ovládal mnoho jazyků. Velmi pobožný a vzorný, nevyrovnatelný hospodář. Místo pohřbu dáno zdarmaza zásluhy.“
(Ludvík Vorel, Dějiny domu čp. 16)
Z prve uvedené specifikace možno vyčísti, že domácnost Ottenfeldů byla na tu dobu honosně a nádherně vybavena. Velmi významný a značný majetek nashromážděný Samuelem Ignácem de Bois však skrze požár vniveč přišel. Nebylo na něm požehnání. Ottenfeldové utrpěli velikou škodu, upadli do dluhů a nakonec dům U černého orla směnili za menší dům U modré hvězdy.
(Ludvík Vorel, Dějiny domu čp. 16)
Z pergamenu uloženého ve zdi domu
„Dobrý bůh požehnal počínání našemu, že bylo nám umožněno tento dům dne 11. července 1914 za obnos 22 000,- Korun koupiti. Koupili jsme jej v dobách míru, netušíce, že za krátko rozzuří se litice hanebnéválky a zkalí štěstí naše. Dne 26. července 1914 nařízena byla mobilisace našíarmády proti Srbsku a za krátko vzplanula světová válka, největší skvrnaa pohana XX. století i celého lidstva. Hanebná, lidstvo ubíjejíci, beze všech vážných motivů, jen pro mizernou nadvládu světovou, pro bídný dolar, vyvolaná tato válka, zuří již 9tý měsíc a ještě nelzev ukončení doufati. Budoucí pokolení odsoudí jedenkráte celou tu krutost a panstvílačnost několika lidí, jež kletby tisíců provázeti budou do konce života jejich, a kteří drze se zvouimage „z milosti Boží“. I náš Václav musil do boje a dnes nalézá sev zajetí v Skopje v Srbsku. Jak vzdálilo se lidstvo milosrdenství Božího, pohrdají ním ve své pýše a tak zvaném vzdělání . . .
. . . Nechť požehnání Boží spočívá na domě tom a rodu našem. Na paměť koupědomu, jejž zrovna opravujem a na paměť válečné doby nynější, vsadili jsme tutodesku, by potomci naši hleděvše na ni nás vzpomínali. Bůh žehnej v tomto doměnám i potomkům našim i všem těm, kdož po nás následovati budou . . .